Slunce svici, rosa pada

1.

Slunce svici, rosa pada po hustej brezine,

ľubujže mne, moj najmilší, ale ne zradlive!

2.

Neboj ty še, moja mila, nezradzím ja tebe,

bych ja pravu nožku zlamal, iduci od tebe.

3.

Išol on tam na rozlučnu od svej milej dražku,

zlamal konik pod nim nožku a on pravu rúčku.

4.

Teraz ci śe, moja mila, na znajomosc daje,

žeby śi śe nekochala v gavalerskym stave.

5.

Bo gavalir bez sumeňa, Boha śe neboji,

tu śe laje i preklina, o dušu nestoji.