Kamarádi, dolů sfárejme

Rudolf Kubín /Minský

banícka pieseň, pochod

1.

Vzpomínám si na ten krásný den,

když jsem vyšel prvně z domu ven,

Šlapal si to po pěšině zadem k jámě Karolíně, sám nesměle,

Máma mě naposled objala, po tváři jí slzy skanula.

Šel jsem prvně do roboty a zpíval si podle noty, dál vesele.

Refr.:

Kamarádi, kamarádi, dolů sfárejme,

kamarádi, kamarádi, bázeň nemějme.

Vyfáráme opět za svítání, vzhůru každý z nás,

kamarádi, kamarádi, ke své mámě zas.

2.

Pod zemí já svého druha mám,

za toho snad život svůj i dám.

Sfárali jsme kdysi spolu v těžní kleci prvně dolů, já kamarád,

na pozdrav mi za něj odpoví, v šachtě jeho podkovy.

Vůz když táhne po pěšině dole v jámě Karolině, můj kamarád.

Refr.: Kamarádi, kamarádi, dolů sfárejme...

3.

Až se jednou ráno rozední,

nevyfárám šichtu poslední.

Budu někde s němou tváří tam kde slunko nezazáří, já kamarád,

pomocnou mi ruku podejte, kamarádi ihned fárejte.

Doma čeká synek, máma, rád bych byl zas mezi vámi, kamarádi.

Refr.: Kamarádi, kamarádi, dolů sfárejme...