Má hvězda

Bedřich Smetana, Bedŕich Peška,

1.

Když se večer stmívá, dříve než jdu spát,

na lávce sedávam vedle našich vrat.

Hledím po nebíčku, hledám svou hvězdičku:

Kde jsi, hvězdo má, kde jsi, hvězdo má,

kde jsi, hvězdo má?

2.

Jako se usmívá na mne matička,

líbezně se na mne dívá hvězdička

a mně tiše praví její hlas laskavý:

[:Já jsem, já jsem hvězdá tvá,:]

já jsem, já jsem hvězdá tvá.